Nech smutku jednotvárnou
se písní do snů hýčkat.
Však radost musí přijíti,
za pláště lem tě zachytí
a bude velkou, žárnou –
jen vyčkat!
To zpíval jsem si kdysi.
Dnes nebudu se lekat,
neb v hrobě spí se dobře tak,
a na něm kvete rudý mák,
v něm dokola tma visí...
lze čekat!