Z těch největší, jež osud šťastný zrodil,
jimž v péro diktovala vůle vyšší,
tys nesmrtnosti vypil celou číši,
že málo zbylo příštím věkům v podíl.
A světu když jsi klidně v pospas hodil
své duše hudbu, kterou ráje dýší,
šel’s v zapomnění sám a v pusté tíši
mřel’s ty, jenž davy za sebou jsi vodil.
To přece vrchol moudrosti a síly,
na srdce lidstva položiti ucho,
jak Jakub s andělem s ním v zápas jíti.
Vše vyslovit, čím plá, vře a se mýlí,
a spěchat, když vše k písni věštce hlucho,
jak druhdy caesar v poušť svých zahrad mříti.