Jen někdy zázrakem vstříc básníku
že přijde s celým srdcem národ celý,
a myšlenku, nad kterou věky bděly,
že provede pak hravě, ve mžiku.
A proto dosti řečí, povyku;
ne básník buď, jak vy byste ho chtěli,
leč vy dřív buďte velký národ smělý
a k písni vnímavý a k podniku:
Pak padne každé zrno v dobrou půdu,
pak píseň každá tisíc vskřísí mečů,
pak časovým snad básníkem též budu.
Leč jinak vše to mlýn, kde práci žádá
a v zmatku běhá tisíc prázdných mlečů,
však spustit stavidla jim nenapadá.