Již dočet' písař. – Ortel hrozný věru:
Má jazyk nejdřív být mu vytržen,
pak hlava sťata, zrady na ofěru
má býti katem rozčtvrcen.
Kus těla každý v jiném konci města
má býti pověšen pak výstrahou;
tak přísně, zle se rebelie trestá
a síla mužná s odvahou!
Vše vyslech' klidně. Nezatřásl hlavou,
a klidně nechal soud ten odejít:
to věděl, cestou že tu kráčí pravou,
jak povinnosti velí cit.
To vše by snesl. Pouze jedno cítil,
to hrozné vytržení jazyka;
tu náhle v dumy ponuré se řítil,
svět, skutečnost mu zaniká.
Ten jazyk moci zachrániti pouze!
Pln hrůzy v noc šel před popravou spat, –
však v snách zřel, vnukům v kanibalské touze
jak budou jazyk z hrdel rvát!