Džbán přines chladný šumícího vína
a číše dvě a sedněm – vichr fičí
a třese okny... Smrt již chřestí klíči,
je čas, kdy se to divně rozpomíná...
A nalij, pijme! – Ale cizí, jiná
než před lety v tvém srdci píseň klíčí,
je stará koketa dnes, jež se líčí,
tvá Musa, drahý, znavená a líná.
To chladné víno náhle divně hřeje,
a v oku slední jiskra zažíhá se...
A nos amours! – Ach, kde jste, květy jara?
Ach, prstem kterého jen čaroděje
by mohlo vzpláti v celé, plné kráse,
co marnou touhou v svadlých ňadrech hárá!