Jeseň mrzutá jest bába stará,
jde k nám v loktuši par šedivých,
bajkou jsou jí upomínky jara
a jak přežilý zní její smích!
Bylo to, ach, bylo!
co se sladce snilo,
když se první skřivan k nebi zdvih’!
Nemá slunce, však má číši vína,
ráda zavdá si, spíť slunce v něm,
dobře ví, že upomínka líná,
letí zpátky v mládí motýlem.
Bylo to, ach bylo!
vše, proč srdce bilo,
škoda, že to bylo – sladkým snem!
A přec vítej, dobrá bábo stará,
nějak bylo, nějak bude již,
dokud svěží krev nám v žilách hárá,
dokud tvoje krouží plná číš!
Bylo to, ach, bylo!
Bábou jsi dnes, vílo,
ale srdce, srdce tíhne výš!