Staré sny vidím v krůpějích trávy,
písně na květoucí sněti;
s květy, jenž spějí kol mojí hlavy,
v dálku mé myšlenky letí.
Radost čtu v lesklém bystřice toku,
když do tmy olšin se ztrácí,
i v plaché laně důvěrném oku,
jež z toulky noční se vrací.
V doupnáka písni, jež se skal volá,
v sny dětství zalétám s chvatem,
tmu lesa rád mám, na vodě kola,
i západ hořící zlatem;
jak ale v snění Tvé jméno, drahá,
náhle mi zachvěje rtoma,
hned se duch vrací k pramenu blaha,
ví, že jest v lásce jen doma!