To byla báseň! – Jako hudba sama,
jak měsíc snivá, úchvatná jak drama.
Já zapomněl ji, kamsi duše ke dnu
mi spadla a tam dřímá ve bezednu.
A s tíží vzpomínám si, život míjí...
Víc neshledám se s její poesií.
S tou hudbou smutnou a s tou barvou skvělou
jen trosky lovím – nikdy báseň celou.