Jen momenty, jen chvilky zveme svými,
vše ostatní nám cizí se v nic hroutí,
vše honba jen, rci sám, kde spočinouti
myšlénkou, citem, vzpomínkou i rýmy?
Jen momenty vždy skly jak kouzelnými
zříš cos v svítilně magické se hnouti,
však mizí v ráz to a sám dlouhou poutí
jdeš desillusí, mátoh vírem, dýmy.
A nyní ptej se: Z těchto chvilek drahých
co bylo ještě vykoupeno vinou:
a máš tu celou bídu všeho žití.
Na vzpomínek skle pár jen kontur nahých,
víc vzdechů, slzí v srdce hudbu línou
dí zřetelně: Je líp, již děcko mříti!