Jen hlouběj řízni, hlouběj, ať to bolí,
tvé srdce snese to a svět zvyk hnisu,
i hrozen musí rozdrcen být v lisu,
než v zlaté číši tryskne ve plápoly.
Jsi pouze klasem v lidstva velkém poli,
jen arabeskou v jeho chrámu vlysu,
nuž poj se k celku, v tváře tvojí rysu
buď klid, jenž vznáší se jen nad vrcholy!
Snad tisíc let mumie spala v klidu,
teď našli ji a zas je něčím světu,
sta rukou kvůli ní se hýbá v reji.
Když v byssus kladli mrtvou v mládí květu,
tu zřeli pouze její velkou bídu.
Snad v hvězdách nad tím směje se duch její.