Zasadím tě v žití své
jako drahokam,
přes vše, co mne tísní, rve,
zářit budeš tam;
zlatem citu svého třpyt
zářný ovinu,
by zrak stlumen mohl zřít
v jeho hlubinu.
Stezku k hnízdu vyšlapu
skalou k olšoví,
bys nepadla do drápů
dravci supovi.
Svými sny ji vyzlatím,
usneš sladce v nich,
celý život utratím,
bys šla po růžích.