Jdou mračna přes hor vrcholy.

Jdou mračna přes hor vrcholy, mé dítě! jdou mračna přes hor vrcholy, jest rychlý jejich shon a chvat.

Já ptal se: „Smím tě míti rád, mé dítě?“ A ty jsi řekla: „Nikoli!“ Ty nevíš, jak to zabolí,

mé dítě! Zář luny mrakem prokmitla, mé dítě! zář luny mrakem prokmitla.

Týž pablesk též v tvém oku vzplál, když na tvou lásku jsem se ptal, mé dítě! V něm láska tvá ti ulítla

a nadějí mi zasvitla, mé dítě! Víš, co to šumí topoly, mé dítě?

Víš, co to šumí topoly? Ó každý ten strom dávno ví, co srdce srdci odpoví, mé dítě!

Než řeknou ústa „nikoli“, juž napřed srdce povolí, mé dítě!