Ve sňatku nesmírném Příroda v jaře jásá,
tu zlaté doby čár zas není lidstvu snem,
pel jehněda jak hvězda v plesu na květ střásá
ve sňatku nesmírném...
Při vichřic paianu jde Přírodě vstříc Krása,
duch křídla dostává a v náruč padá všem,
a „Radost!“ šepce buk a „Štěstí!“ šepce řasa...
Z objetí Rozkoše a spásy mnohohlasá
zvěst letí Života díc hrdě: Člověk jsem!
a v chvíli jediné, těl jako duchů spása,
se blaho pravěku v dál vlní prostorem
ve sňatku nesmírném...