Ty prostá nivy sedmikrásko,
tak plna rosy, svěžesti,
kdo utrhne tě, svatá lásko,
nes on, ty ne, vše bolesti.
Neb tys tak dobrá, pošetilá;
tak naivně zříš do trávy,
tvá korunka jest jasně bílá,
tvůj okraj temně krvavý.
Kveť dále, ale pouze sobě!
Jen svou by tebou zdobil hruď,
kdo urve tě, v té umři době,
kdo zašlápne tě, proklet buď!