Sta tisíc kouzelných ech,
probouzel pružný mi mech,
po dlouhé zimě jednou zas,
když tísní šel jsem trav a řas,
kde řeky křídový břeh
plál bělem sedmikrás.
Ó Bože! Každý ten květ
byl náhle mluvící ret.
„Což v zimě zaspal's?“ ke mně děl
a já jsem strnul, já se chvěl...
Jak nový byl mi svět,
jímž zamyšlen jsem šel!