Ó, Vesno, co vše zbouzíš kolem,
květ v údolí, květ na stráni,
i srdcím, jež se kruší bolem,
jsi první záře svítání!
Ó, Písni, za Vesnou jdouc, ruku
svou kladouc tiše do její,
co budíš tužeb ve souzvuku
ve ztmělé večer aleji!
Ó Lásko, jdoucí s Písní, Vesnou
a patříc ploty do zahrad,
v svou síť mou duši zdrhni plesnou,
věř, dám se chytiti tak rád!