Zřím, kterak opět v nový tvar,
ó přírodo, se zvolna šineš!
Jak v blahodějný slunce žár
jak labuť bílá tiše plyneš!
Zřím opěr zázrak veliký,
jenž osení dá zmladlé zemi
a zhoustlým keřům slavíky
s včel, motýlů a brouků sněmy!
Zřím velké dílo přechodu,
v němž spolu plynoucí jsem vlnou,
chci dobro, sílu, svobodu
svou vůlí, k všemu lásky plnou.
A nevím, lepší co tu jest,
než k tvému ňadru hlavu sklonit
a v tiché záři věčných hvězd
daň slzí v citu štěstí ronit!