Rozhodilo jaro květy
štědrou rukou v kol,
ptákům vdechlo nové vzněty,
novou mízu v stvol.
Strom je svícen mnoha ramen,
hoří vznícený,
každý květ jest jeden plamen,
bílý, červený!
Rozehrálo motýlovi
pestrá křídla v hon,
zemi utkalo pás nový
z lech i anemon;
ba ženám v sladkém plese
sáhlo pod korset,
bouřnější že vlnou pne se
ňader bílý květ;
cítí duše, jak jest mladá
v sil a vznětů ruch,
cítí a se vzdává ráda,
jak chce silný bůh!
Křídlatý ten malý, známý,
kdys jak pralesy,
na slepou jenž bábu s námi
věčně hraje si!