Proč dojímají v klidném usmání
víc nežli léta bouřné jásání?
Proč svěží pupen, travka útlá, mladá,
květ kočičky a petrklíčů řada
na suché mezi více srdci poví
než sytý paian léta vždycky nový?
Tak dívka poví víc než zralá žena,
než krása nahá, krása zahalená.
Co teprv má se otevřít, je nové...
Již chápu vás, jen pojďte blíž, ó snové!