Co jenom řeknem jaru letošnímu,
až s hrstí konvalinek přijde k nám?
Z nás každý bude sám a sám, tak sám.
Dík! přečkali jsme opět těžkou zimu!
Tím rty se zachvějí, však v jaké muce!
ty konvalinky vezmem’ s úsměvem...
a rozejdem’ se... vše nám bude snem...
Jen mlčky, plaše políbím tvé ruce.