Ó bílé mraky, letící v dál!
Ó šumící vody, ó zeleni!
Ve hloubi skal, Pan, který spal,
promnul si oči, zívnul a vstal –
ó mladičké, mladé lupení!
Ó srdce lidské, po tísni zim
to zvadlé listí odhrň již kol!
Zda spánkem tvým svit s teplem tím
vykouzlí s poupětem jediným
na uschlém keři zelený stvol?
Ó bílé mraky letící v dál!
Ó šumící vody, ó zeleni!
Máj, srdcí král, v pouta vše jal,
že skoro bych se rozplakal...
ó žal!
nad tebou, mladičké lupení!