Od té doby, co jsi viděl Abrahama, mistře,
známý, dobrý úsměv tvůj jest vlídnost sama, mistře!
Srdce dvakrát vřele cítí, oko dvakrát bystře
patří v pestré všehomíra panorama, mistře!
V šípy vtipu moudrosti ty’s pustil krůpěj sladkou,
gloriolou obetkal jsi žití drama, mistře!
Nechť tvým vlasem prokmitá se šedin stříbro, vždycky
zvoní srdcem jak dřív píseň mládí známá, mistře!
Co ti přáti, všecko má ten, kdo zná tvoje srdce,
Apollo buď v písni s tebou, v žití Kama, mistře!