Šla’s kolem oken mých
tak jako vánku dech,
já letem jen tě stih,
tak jako v pouhých snech.
Šla’s tiše v myšlenkách
a nepozvedla skráň,
jak hvězda chodí v mhách
a k zdroji kráčí laň.
A jen dva kroky dál
já za oknem jsem snil,
a tebe vzpomínal
a v duši s tebou byl.
A okolo tys šla
a nepozvedla zrak
a těžká duma zlá
mne zavřela v svůj mrak.
Já nestál za to již
se po mně ohlédnout.
a šla jsi blíž a blíž
a nemoh jsem se hnout.
A dávno byla bys
již přešla jako sen –
Tak nechodila’s kdys,
to přiznej sama jen!
Jen vědět jedině,
zda cítila jsi tím
v té aspoň vteřině,
co bouří nitrem mým?
Já vše skryl v nitro v spěch,
Tys klidně přešla dál
a fialek jen dech
z tvých kroků vstříc mi vál.