Jak včera, tak dnes cos k tobě ze mně letí,
a duše cítí při tom nejkrásnější ples...
Tvé sladké jméno vzývám, do paměti
se rozkoší nejvyšší soubor snes’,
jak včera, tak dnes...
Mé myšlení jest jako zachmuřený les,
kam slunce s tíží projde snětí spletí,
kde zpěv můj žehná osamělá hnízda kdes.
Červánek sjede-li na zachmuřený tes,
to na tě vzpomínka... Ó, hleď jí rozuměti,
do duší sjede, za ní sester celý jez,
a všecky svatvečer té naší lásky světí
jak včera, tak dnes...