Jak rád bych hořký pohár žití dopil,
jen kdybych věděl, co mu na dně vězí,
rád smířil bych se s každým stínem, rezí,
jak děcko přeludy se znova opil,
v proud Lethy všecko, co mne bolí, ztopil!
Vzal za vděk prostým jitrocelem mezí,
kde růží vděk jsem jindy nepochopil,
dnes blažen bych byl žebříčkem a slezy
jak rád!
Ba všecky vášní rozpoutané jezy
bych spjal a stlumil vůle pod řetězy,
na snů všech rakev těžké víko sklopil,
a k dílu poslednímu čist se vzchopil
a v boji padl, kde se nevítězí,
jak rád!