Viz, jak padají květy s jabloně
tak měkce, tak tiše, tak snivě,
jak sněhu jest jich po celém záhoně,
po stezkách, na plotech i nivě!
A padají ve ptačím prozpěvu
tak měkce, tak sladce, tak tiše,
při vánku teplého tichém záchvěvu
svit slunce v nich zlatem si píše:
Mé touhy, myšlénky, tichý snů mých svět,
čím planu a chvím se v snách, v tuše;
mně jest jak též by, jabloňový květ,
v ně skanouti měla má duše!