Já žil jsem dost. Lze žíti ještě více?
Já tisíc prsů chyt’, jak Faust chtěl, země host,
jsem zakotvil se Věčna v zřítelnice,
já žil jsem dost!
Já objal minulost i celou budoucnost,
mé byly bachantky i ženy kajicnice,
já z bídy světa vždy stkal hvězdný sobě most.
Mých bludů, přehmatů snad byly stotisíce,
já ze všech lásku jen jsem urval si vždy, skvost,
mír proto oblétá mne teď jak holubice –
já žil jsem dost!