Já, který v svět se dívám,
jak dnové jdou a míjí,
já jedině Tvou láskou
a pro Tvou lásku žiji,
z té jedině svou čerpám poesii.
Tys všecko mi. Čím slunce
je přírodě, čím dýchá,
ať ve šumění klasů
to snivá hudba tichá,
čím v tisíc souzvuků se v život míchá;
Tím Ty jsi duši mojí,
ať čas, jak chce, dál hřímá,
přes jeho let má bytost
Tě stejně obejímá,
neb její taj v Tvé lásce ke mně dřímá.