Ne, nebudu již jiný!
Jsem zrovna jak ten pták,
prorážím noční stíny
svým letem do oblak.
A musím znovu zpívat,
nechť v srdci tisíc střel,
jak moh’ bych v svět se dívat
a němým býti chtěl?
Můj Bože, co tu krásy,
jen kam se pohneš kol!
a vše se k zpěvu hlásí
a rdousí v ňadrech bol.
Jen všecko plně vnímat,
jen cele, silně žít!
hned bude bolest dřímat,
ty musíš šťastným být!