Jak v Olympie nivách žírných
byl slaven čacký zápasník,
jenž ve kotoučích prachu vírných
jak orel bystrý k cíli vnik’,
jak tam zněl potlesk, létly věnce,
laur krášlil čelo vyvolence
a národ jásal jemu vstříc
a na rtech pěvců jeho jméno
jak létlo, jednou vysloveno,
a plálo leskem víc a víc:
Buď slaven dnešního dne námi,
touž radostí, v témž nadšení,
jenž v Olympijský závod dramy
a mimického umění
vždy chvátáš v letu bystrém, smělém
s mohutnou silou, volným čelem
a v očích s blesky jarosti,
buď zdraven v plném síly květu,
svých volných křídel u rozletu
na vrcholu své mladosti!
Neb komu jako Tobě přejí,
co nejlepší jest, bohové,
ten vše má, čím se tady stkvějí
dny žití v září růžové,
ve srdci touhu po nejvyšším,
rtům polibky a růže číším,
den plný práce, klidný sen,
na retu písně v družném svazku,
zdar na všech cestách, u všech lásku,
co ještě víc? – Buď pozdraven!