„Ó Ado, dítě!“ Básník než já větší
zpěv nesmrtelný začal tak své dceři;
Tvé jméno milé jak hlas ptáka v keři
zní stále v sluch můj snivou, sladkou řečí.
I cítím všecko, co náš trud zde léčí,
co paprskem je kol, když svět se šeří,
čím duše jásá, miluje a věří,
je v lásce k dítěti a v něžné péči.
Že malým všecko, co tu zveme svoje,
i snaha výš, ty se všedností boje
i úsměv štěstí, gloriola slávy,
vzlet, který dráždí, vášeň, která klame,
když zváženo je s tím, co poklad pravý,
co, příteli můj, ve svých dětech máme.