Když ruce jsme a duše sobě dali,
když vše nám ničím, co jest bez nás tady,
když bez druhého nemá žití vnady,
proč mezi námi tichý ten boj stálý?
Je pravda, moc nám svět a lidé vzali,
my zakusili hořké býlí zrady,
jak ptáci tiskli hlavy dohromady,
proč mezi námi tichý ten boj stálý?
A víme, přece v nás jen síly kotva,
jsme ztraceni, když sebe opustíme,
jen v nás je „jistě“, kolem samé „sotva“.
Proč zasyčí had, který dole dříme,
a jedem svým nám čisté nebe zkalí,
když ruce jsme a duše sobě dali?