Ó snivé břízy, dumné borovice!
zde sedává ve vašem tichém kruhu,
jí šumět v sny, stín házeti jí v líce,
to vše buď přičtěno vám za zásluhu!
Ó mechu, tebou být, pod nožkou její
když hedvábné se tvoje nitky chvějí.
Ó vršku břízy, k němuž hledí, svislý! –
Co ale chci? – Zde jistě na mne myslí!