Skip to content
1853–1912

IX. Jen k tomu bodu v žití doplouti,

Jaroslav Vrchlický

Jen k tomu bodu v žití doplouti, kde nemožno se něčím pohnouti. Kde nezalekne snící duši nic, ni ve zrcadle vyzáblá tvá líc.

Jen v sobě, v sobě býti zakotven, a na vše hledět na marný jak sen. Jen to, co drahé, vedle sebe mít, – pak chtěl bych znovu zkusit, co je žít!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.