Ty rány cepů v stodolách
zas v tiché vsi mne probudily, spáče;
zní mlatců hovor, vrabčík hbitě skáče
po zrní, víno v ranních zraje mhách.
Je všady doba žní a vinobraní,
pod tíží plodů praská starý štěp;
ó divně mluví k srdci v také chvíli
v sen mlatců hovorem ten hlasný cep.
Ten každý tep tvé srdce přímo raní,
že skráň se k ňadrům zamyšleně chýlí.
Kde dílo tvé a zda v něm tolik síly,
by nasytil se aspoň bludný pták?
Kde zraje víno tvé? Jak rosí zrak
ty rány cepů v stodolách!