Dnes zajásal by Sokrates!
„Že nevím nic, já pouze vím,“
tím zvučí město, zvučí ves,
vše nejistota, skepse, dým;
i básníků tak jistý rým
dnes pouze skepsí hlaholí,
a každý říká zvykem tím:
Snad. – Možná. – Sotva. – Nikoli!
Žil vskutku kdysi Perikles,
a dnešní Řím je posud Řím?
Což Alkibiad, jeho pes?
Vše bajky. Ba nad dílem svým
juž starý Homer k smrti zdřím’.
Co pravda? Proč? Tak blábolí,
jak vrabci svoje „čim čim čim“:
Snad. – Možná. – Sotva. – Nikoli!
Shakespeara spolknul Bacon dnes,
Dantova Bice – bláznovstvím,
jak své křepelka „pětpeněz!“
sbor skeptiků s úsměvem zlým
se šťárá otců dědictvím.
V strž skepse, v negac výmoly
vše skácí klínem hromovým:
Snad. – Možná. – Sotva. – Nikoli!
Je věru losem nejlepším,
být hloupým jak vůl na poli,
než ptát se: Žiju? piju? jím?
Snad. – Možná. – Sotva. – Nikoli!