Když v dlouhé pouti žitím aspoň jedna
se duše zahřála na tvojí duši,
pak žil jsi dost – byť stále v mrazu ledna,
pak žil jsi dost – byť v zapomnění hluši.
Tu, kterou potěšil’s, byť jedna pouze,
tu políbil jsi v srdce, vřele, dlouze,
že ještě v hrobě polibek ten cítí
a myslí, její sen že stálé žití.