Nevěděli, nevěděli,
co si říci jen,
celý svět kol zapomněli,
vždyť vše jako sen.
Nevěděli, nevěděli,
když on jal se ptát:
Máš mne ráda, život celý
chci tě míti rád!
Nevěděli, nevěděli,
jak ten slunce žeh
srdce kout jim zlatil ztmělý,
na duše jim leh.
Nevěděli, co pták zpívá
v šípku růží kdes,
ani to, čím vlna zpívá,
ni čím rákos hles.
Cítili jen slunce střely,
mdlobu, v níž se mře...
Nevěděli, nevěděli,
co jim v žilách vře.