Můž blažší být nad chvíli vyslyšení,
kdy srdce, poutník, u těch dveří stane,
bez kterých radosti proň není, není,
na prahu jejichž slza jeho kane,
za kterým leží ráje jeho snění?
Kol hlavy jeho tichá peruť vane,
tu šeptá ret jen v blahém roztoužení:
Ó nyní propusť svého sluhu, Pane!