Květ růží a květ jasmínu
ó jak mi hořce voní!
Těm patří, již tam ve stínu
se v lásce k sobě kloní.
Mně patří aster smutný květ –
Mně zhořknul svět!
Tak v myšlénkách jdu alejí,
zrak hluboký a spráhlý
a svadlých listů závějí
smích za mnou zvoní náhlý
a slza padla v aster květ –
Mně zhořknul svět!
Já musela se ohlednout,
šli zrovna za mnou těsně.
Zrak jich zřím posud štěstím žhnout,
jak v tvář by patřili Vesně.
Já tiskla k ňadrům aster květ –
Mně zhořknul svět.
Od chvíle té, kam jen se hnu,
ten šept a smích vždy slyším
a pláču, pláču, pláču v snu
a víc se neutiším!
Ve vase uschnul aster květ –
Mně zhořknul svět!
A vím, že budu chodit dál
v svém staromodním kroji
i po své smrti v srdci žal
a smích ten v duši svojí
a v ruce uschlých aster květ –
Mně zhořknul svět!