Je uč se znát, jich různé zkoumej tlupy,
jak v těžké půtce kol se staví, krčí,
ten čeká v záloze a hněvně vrčí,
však, než se hneš, spár zvedne na tě tupý.
A druhý vlčí skok má a zrak supí
a mimochodem bodne, až krev crčí,
a třetí bez rozpaků do tě strčí
a v cestu svalí překážek ti kupy.
Ten z úlisnosti usmívá se sladce,
ten mračně, mlčky svoje plány spřádá,
ten líbá Jidášem, by zradil vkrátce.
Ten dělá vše, že v sluch mu cinká mince
a jiný sám by přelez tvoje záda
za cetku na kabátu, úsměv prince.