Do ohně taví se již slunce zlato
a hraje parku zrezavělou mříží,
jak obraz zvrácený park celý zhlíží
se v rybníku, jak maloval jej Watteau.
Až ke kiosku vede cesta tato,
kde Filis vzdala se mu bez obtíží
před půlstoletím – zvolna sem se plíží,
kdys Alkibiad a dnes moudrý Plato.
Vše kolem stejné jako v mládí snech,
táž duma stará v starých platanech,
faun nymfě v ucho šeptá tisíc ech!
Jen on je stařec chorý, zšedivělý...
Bůh ví, kde Filis – mládí sen tak skvělý...
a kiosk v břečtanu se ztrácí celý.