Na žlutém pergamenu rozloženém
on stále píše ve své jizbě stmělé,
jen hruď, která se občas zvedne stenem,
zná taj, v němž splývá žití jeho celé,
po tiché práci – dnes ji skončit musí –
by divoký snů mák mu v duši zkvet.
Nač vycházel by? – Svět se mu již hnusí,
ve řádkách Thory pouze jeho svět.