V deset hodin král požádal sekretáře o papír, Jimeně by lístek napsal vlastnoručně v odpověď.
Nakreslil dřív kříž veliký, okrasu a čtyři body, pak psal jako jemný dvořan tato slova na papír:
„Jimeno, jíž taký manžel jako Cid jest záviděn, skromná, rozumná a milá, čekající na porod,
král vám šle své pozdravení, nemyslil zle nikdy s vámi, vezměte je jako důvod, že vám ze srdce vždy přeji.
Zovete mne špatným králem, manžely že rozlučuji a jen svého blaha strážce ani vaši neznám škodu,
žalujete na mne, paní, v listu svém si stěžujete, že prý pouze za rok jednou manžela k vám propouštím.
A když on k vám přijde jednou, místo, aby objímal vás, brzy usne v loktech vašich, tak jak přišel celý znaven.
Seňoro, vy vědět jednou, že bych uloupil vám chotě k vůli vlastním dobrodružstvím, právem stížnost byste vedla.
Beru-li však dál vám chotě, chci, by bojoval vždy v poli proti Maurům na hranici, nekřivdím vám příliš tuze.
Seňoro, kdyby váš manžel nenechal vás ve naději, skoro věřil bych, co jste mi řekla kdys o jeho spaní.
Ježto ale vám, seňoro, přední sukni značně zkrátil, majorat že doufá od vás, ani v posteli své nespal.
Jestli prvním při porodu manžel bude chybět, vždycky král vám zbude, jenž vám péči tisícerou rád vždy skytne.
Nepište mu, aby přišel, kdyby po boku vám ležel, uslyší v ráz bubny hřmíti, opustit by musil vás.
Kdyby v svorce vašich klíčů upevněn byl Rodrigo, jistě nikdy moje jmění nezmnožil by nad můj rod.
S jinou šlechtou kdyby vyšel jen tak na procházku sobě, ze zlata by celý Michal nevypad tak slavnostně.
K obstarání kdybych jemu nesvěřil vše staré vrahy, byla byste slečinkou jen, on jen pouhým panáčkem.
Krále, vy tak povídáte, Rodrigo má za své many; Bože, dej, byť, jak jich pět jest, aspoň dvacet bylo jich!
Nebo kdyby pevně ruku nad nimi on držel svoji, neměly by hrady vaše jak mé tolik nepřátel.
Chcete, dál bych vaše psaní přečet, hodil do plamenů, kacířství by obsah jeho zasluhoval bez mzdy té,
ježto obsahuje řeči hodny sedmi mudrcův, hodí se spíš pro můj archiv, nežli pro nevděčný oheň.
Byste schovala mé psaní a je neroztrhla v kusy, nemluvněti oznamuji pěkný dárek vánoční.
Hošík bude-li to, dýku s koněm slibuji mu dáti, dva tisíce maravedů, aby z čeho živ být moh’.
Dívka bude-li to, dám jí v stříbře hřiven čtyřicet ode dne, kdy zrodila se věnem příštím zúročit.
Seňoro, tím list svůj končím, neustávám prosit ale, aby svatá Panna byla s vámi při porodu zlém.“
Cookies on Poetry Cove