Ó, zůstaň s námi, duše všehomíra,
atome v tisíc mozků roztříštěný,
ty přetrváš vše proudné Času změny,
ty jediná jsi básníků všech lýra!
Svět celý tobě patří, země sirá,
buř jekem polnic, dumej tichem pěny,
vždy zvítězíš, neb v posled úsměv ženy,
jímž vládneš, propasti vše sklene, svírá.
Ty péru, dlátu, štětci zdřímnout nedáš,
vždy slov najdeš a tón barvy pravý,
ty umění všech poklady zde zvedáš!
Ty v tichu skleneš pravý oblouk slávy,
ty pouze třímáš kahan světla žhavý,
my pouze pracujem – ty víc, ty hledáš!