V šeru a houští,
tam, kde se spouští
haluze jívy nad potok,
pramen kde trýská,
směje se, blýská
tisícem brillantových ok,
v paprsků přízi
mihne se, mizí
a zase kmitne drobný pták,
tu vodu zčeří,
tříbí si peří
a rázem letí do oblak.
Na větev sedne
a lupen zvedne
nad sebou jako parasol,
a v šeré houští
v perličkách pouští
svůj dumný ples a zářný bol.
Lopuchy listy
pramínek čistý
šepce a zpívá přes balvan,
modré své oči
pomněnka točí
po víru jeho z obou stran.
V balšamu stonky
své drobné zvonky
proplétá bílá vrbice
a ve vln spěchu
chvějí se v mechu
krůpějí, perlí tisíce!
Skrz listí břízy
paprsků přízí
vkrádá se v hnízda teplý svit,
mateřsky hledá
vajíčka šedá,
by zlatem je moh’ pokropit.
Větvice kývá,
ptáče si zpívá,
z dálky se nese šept a dech,
vánek to máje
ve stromech hraje
jak na klavesy v lupenech.
Ve souzvuk s ptákem
čmel nad bodlákem
a včela v rudém jeteli
zabzučí v shodu.
Přes šumnou vodu
náhle stín vzpjal se zatmělý.
Můj to stín tmavý
nahnul se z trávy,
kde skryt jsem nahlas verše čet’,
do ptačí hymny,
pochmurný, zimný
míchal se lidské duše vznět.
Kde svět zní májem,
člověk je tajem,
za ním jde kletba jeho vin;
kudy se mihne,
za ním se zdvihne
pochmurný, temný, velký stín!