Tak z generace v generaci stejně
to chodí, tanec věru čarodějně
se mladých myslí divem dotýká,
jim brány ráje odmyká.
Však co je nám
těch světel plam?
ty nahé šíje, ve vlasech ten květ?
ty brillianty na skráni?
Nás nudí i kvapíku běsný let
a celý svět,
nám zbylo zívání – jen zívání!