My našli se... snad pozdě,... a přec nebi dík,
že vůbec jsme se našli, za každý okamžik,
za pohled němých očí, za drahé ruky stisk,
za slovo, jímž máj nový mně z hloubi duše trysk.
Já různými plul moři, zřel mnoho různých hvězd,
již stahuji své plachty, neb večer brzy jest;
v tom vidím nové světlo se zvedat nad obzor
a nelze odtrhnouti od jeho záře zor.
Tak mile, teple svítí, tak sahá do duše,
že staré struny písní zní v sladké předtuše,
že samým stříbrem protkán jest mlžné noci šer,
že veliký svůj cítím a tichý svatvečer.
Ó buď mi požehnána, ty s duší andělů,
s tou snivou dumou v oku na čele z úbělu,
ty lásko věčná, kterou i v smrti okamžik
mně jednou sladký bude – Ó dík, za všecko dík!