Měsíc bloudí nad vodami,
jak tvé oko nad mou duší.
Co zří měsíc v hloubce vodní?
Co v mé duši tvoje oko?
Stejný skoro jejich osud.
Měsíc vidí velryb hejno
spáti v loubích korálových
s tuleni a kladivouny.
Vidí v shnilé mořské trávě
Nereidku uplakanou,
jak své svadlé prsy hladí
a zelený svůj vlas češe.
A tvé oko zří v mé duši
spících vášní chlipné hejno,
na kobercích mojich písní
levjathany, bazilišky.
Vidí moji poesii,
jak na svadlých dřímá laurech
a jak k novým hymnám lásky
spuchřelé si ladí struny.
Ale měsíc vidí také
perlu spáti na dně moře –
a tvé oko zří v mé duši
velkou, věčnou moji lásku.