Lásko má! Až půjdeš spat,
nech mě u své hlavy stát,
bych moh’ snům, jež půjdou skrání,
průsvitnou tvou drahou skrání,
ve tvém elfů lehkém spaní,
tiše naslouchat!
Všecky ty sny, znám je, znám,
vždyť je sám v svém srdci mám.
Na louce tvé duše kvetou,
já je hlídám, kterak kvetou,
vyslovím je jednou větou,
odkud jdou a kam.
Já je znám, ty znáš je též,
obraz můj v nich nalezneš,
v svých já tvůj! – Tak z noci v ráno
budem’ spolu z noci v ráno.
Pravdu mám? – V snech řekneš: „Ano!“
a se usměješ!